Zprávičky

Plazma je pralátka i univerzální energie 1. - ´Plazma a věda´

Jste připraveni na průlom do plazmatického pole? Blíží se nová ´kulturní revoluce´, která uzná principy opomíjeného tradičního vědění. Existují náznaky, že moderní fyzika, biologie a medicína se blíží tzv. ´plazmatické dimenzi´.

Veškeré ´tajné nauky´ všech kultur nejsou ničím jiným než pokusem porozumět plazmě a zužitkovat ji podobně jako elektřinu. Všechny staré kultury pátraly po původu kosmu a života, po pralátce a univerzální energii. V Indii ji nazývali prána nebo hadí síla, v Číně čchi, v Řecku éter, chaos nebo plazma.

Seznamte se, alespoň v náznaku - s obsahem záslužné knihy Holgra Kalweita ´PLAZMA´, o níž referoval časopis MÉDIUM.

Holger Kalweit ve své knize ukazuje, jak mýty a tradice starých kultur korespondují s objevy západních esoterických badatelů (např. Paracelsa, Reichenbacha nebo Reicha). Opíraje se o vlastní poznatky, které získal při výzkumu šamanismu a posmrtných stavů, předestírá úchvatný a živoucí obraz této duševní neboli plazmatické dimenze, ze které všechny hmotné formy a duše povstávají a do níž se zase navracejí.

Plazma je -

- pojmenována tisíci různými výrazy. Je to vlastně prahmota nebo "první materie", což je v podstatě plazmatický stav.

Všechny staré tradice jsou za jedno v tom, že naše zdraví závisí na síle, respektive vyváženosti našeho plazmatického řečiště. Jak hodně, tak i málo plazmy může vyvolat zdravotní problémy. Podle všech tradic je plazma duální, přičemž oba póly mají být vyvážené. Dále říkají, že nemoc vzniká, když se plazmatické tělo úplně nekryje s hmotným, když se nějak posune nebo přemísti - zejména po utrpěném šoku. Očividně se mohou posunout též jednotlivé plazmatické končetiny, například ruka.

Fyzické i psychické nemoci vznikají posunutím plazmatického těla nebo nerovnoměrným rozdělením plazmy. Smrt je chápána jako oddělení plazmy a zrození jako vznik hmoty z plazmy.

Pojem nemoc získává v plazmatické medicíně nový význam a překračuje úzkou definici, kterou mu dala medicína. Oddělení plazmy vyvolává totiž jak pozitivní, tak negativní účinky.

Ilustrace k článku o plazmě

Čím více se plazma - pocity a myšlenky - oddělí od těla, tím svobodněji a s větší lehkostí jednáme. Také naše myšlení se zbystři, stejně jako pocity, čímž se uvolní neomezená tvůrčí síla a nesmírně zesílí senzitivnost.

Rozšířené vnímání umožňuje jevy jako jasnovidnost či telepatii, neboť v plazmě neexistují časoprostorová omezení a naše pocity tam působí nečasoprostorově. Jasnovidnost a telepatie jsou tudíž typické způsoby vnímání, jimiž je obdařeno plazmatické tělo.

Telepatie je projevem bezprostorovosti v plazmatickém poli. Totéž platí o jasnovidnosti - proto by se mělo spíš hovořit o plazmatickém vidění, nebo v plazmě se nedíváme hmotnýma, nýbrž "plazmatickýma" očima. Psychokineze, ovlivňování hmoty, poukazuje na naše plazmatické pohyby myšlení a cítění.

A když pohybujeme nějakým předmětem na určitou vzdálenost, má to na svědomí naše "plazmatická ruka"! Patero našich smyslů zůstává na plazmatické úrovni zachováno. Plazmatické tělo má plazmatické pocity. Ti, kdo někdy cestovali plazmou, byli překvapeni svými zbystřenými smysly, jimiž vnímali na dálku. Hovoří o "dálkovém cítění", "dálkovém vidění", "dálkovém slyšení" a "dálkovém chutnání". Protože však v plazmě neexistuje prostor, nevnímáme na dálku, nýbrž bezprostředně.

Ilustrace k článku o plazmě

Pokud je plazmatické tělo schopné smyslově vnímat - a v plazmě člověk opravdu vidí a slyší - musí existovat plazmatické vnímáni, které není nijak spojené s naším smyslovým vnímáním a nesmí s ním být zaměňováno, poněvadž je jeho plazmatickým zrcadlovým obrazem. V plazmatickém těle se tudíž udržuje veškerá naše existence: vědomí já, cítění, myšlení a rovněž smyslové vnímání, ovšem na plazmatické úrovni. A obráceně: při zrození z plazmy jsme již obdařeni těmito čtyřmi plazmatickými faktory existence - tvoři základ pro projevení hmotných analogii. Přesněji řečeno, plazmatické vnímání se zhušťuje do hmotného vnímání, takže již není zdaleka tak účinné.

Plazma a věda

Buď je plazmatická hypotéza v pořádku a věda ji jednou přijme a dokáže, nebo se jedná o přežitek staromódní filozofie. Ať už se bude tato věda o supertekutině a tradice o zóně mezi duchem a hmotou vyvíjet jakkoli, není jisté, zda v naší epoše dojdou konečně uznání, nebo upadnou po krátkém období zájmu opět v zapomnění.

Při pohledu na dějiny plazmatického výzkumu - zavrhovaného, vysmívaného, hanobeného, utajovaného či maskovaného symbolikou - se domnívám, že ani naše epocha ho ještě neocení. Leč přesto chovám naději, že plazma zcela nečekaným způsobem spatři ještě v tomto století světlo světa. Její porodní bábou však nebude stará tradice ani její nejmladší výhonky, nýbrž moderní fyzika. Když však pozoruji tradice starých kultur, je mi jasné, proč lidstvo nemůže tak snadno proniknout do plazmatické dimenze.

Nechci toto téma kvůli jeho obsáhlosti dál rozvádět, avšak staré texty říkají jasně: Démoni, vládcové plazmatického světa, si nepřejí, aby jejich výtvory, totiž lidé, nahlédli do jejich kuchyně, a tak nám za kulisami dějin bráni objevovat sousední dimenzi.

Všechny staré kultury proto chápaly dějiny jako proces řízený bytostmi odjinud.

Plazma není žádným okrajovým. kosmickým jevem, je v mém nitru a všude kolem mě, určuje veškeré moje jednání, je mou duší, oživující silou, tvůrkyní těla i hmoty.

Hypotéza o plazmě není namyšlená teorie kabinetních učenců, žije s lidským bytím a v jeho hlubině.

Plazmatická dimenze není jen vně mé bytosti, já sám jsem touto dimenzí. A jak by to mohlo být také jinak - celý svět je ve mně, já jsem veškerý vesmír rozdělený do tři dimenzi. Já sám jsem mnohonásobné univerzum: duch, duše i tělo.

Oddělení člověka od vesmíru, astronomie od psychologie, je hloupý vtip mechanistického myšlení, které postrádá cit pro oduševnělé formy, pro provázanost všeho se vším. Západní rozum navyklý na škatulkování není schopen analogického uvažování- dokáže jen sčítat a odečítat.

Ilustrace k článku o plazmě

Zdá se mi zcela samozřejmé, že již první fyzický člověk uvažoval o tom, jak uchopit ono neuchopitelné, všeprostupující Něco. Neustále hledáme příčinu a vůbec nás nenapadne, že ji máme přímo před očima - že my sami jsme plazmou. A přece muselo pár lidi dospět alespoň k částečnému poznáni plazmy.

Veškeré "tajné nauky" všech kultur nejsou ničím jiným než pokusem porozumět plazmě a zužitkovat ji podobně jako elektřinu.

Zkoumání plazmy zůstalo po celá staletí utajeno, což bylo dáno obranou před nepochopitelnou, a tím i obávanou podstatou plazmy. Takové utajování je oprávněné, je to sebeobrana. Kdo se něčeho bojí, tají to před druhými i před sebou samým. Ochromuje nás strach, který v nás plazmatická dimenze neustále vyvolává. Jsme jako osamělý ostrov v pramoři supertekutiny. Jsme poruchou v čistém energetickém poli, hmotnou zhuštěninou, pěnou na mořské vlně. Tuto pravdu nemůže skoro nikdo unést a naše vytěsnění plazmatického výzkumu do okrajových oblasti je jasnou sebeobranou.

Egypťané to věděli nejlépe. Ničeho se nebáli více než Duatu, jeho temnoty, nejednoznačnosti a toho, že vše pohlcuje, a přece Duat platil za útočiště veškeré naděje, neboť jim musel člověk projít, aby dosáhl čisté duchovní oblasti Amenti.

***

Pokračování...

Radikální změny, které se odehrají s průlomem do ´plazmatického pole´
Kulturní revoluce, která přetransformuje všechny společenské oblasti
Hmotný svět má původ v plazmatické dimenzi. Obrovský zájem o vědění starých kultur, které stály mnohem výše než my - jak duchovně, tak psychicky.

(S použitím časopisu MÉDIUM připravil Rostislav Vlček, ilustrace Russia.ru)

Druhá část materiálu je ...>>> ZDE

22.01.2010, 534x

Zpět ...>>>

Alla D. Kulikova,
Prof. Medicíny Ph.D.

Psychoanalytik
Magistr Biopraxe I. st.
Naturoprat EU